Hlavní příběh

Zde je to hlavní, hlavní náplň této hry, hlavní střevo tohoto fóra
Jak psát?
Co dělá vaše postava se píše volně.
Například takto: Seděl jsem na skále a sledoval západ slunce, byl krásný a dominoval nebi, které se pomalu začínalo zbarvovat do černé.
Co vaše postava říká do "". Můžete i vytučnit pokud se vám to zdá přehlednější.
Například:
„Ahoj, kdo jsi? Nikdy jsem tě tu nespatřil“
Co si myslí do
Například:
Ta je, ale šlehlá pomyslel jsem si
-
Platí zde pravidla RPG
Pište v 1. nebo 3. osobě jednotného čísla
Pište minimálně dva řádky ^^

*Btw budou tu i NPC postavy za které bude hrát admin*

Proměnil se jako první z vlčí kůže do lidské, nikdy neměl rád tohle prokletí, však co mu bránilo v tom utéct z tohohle území? Všechno co ho tu vázalo, jako jeho rodina, otec, povinnosti. Seděl teď na kamenné zídce poblíž domu kde bydlel s rodiči, vlastně proč s nimi ještě bydlel? Z jeho myšlenek ho probudily kroky co se k němu blížily z dálky "První proměna do člověka, když si Alfa co, synku?" řekl vlas s barvou vlasů co připomínaly noc čili barva vlasů jeho syna. Položil svému synovi ruku na rameno a usmál se "Sem na tebe pyšný synku" dodal Mikary k tomu co řekl svému synovi. "Tati? Půjdeš semnou prosím zkontrolovat vlky do ruin?" zeptal se syn otce a sesedl ze zídky. Pak se rozešel bez otce k ruinám.

U chatek
Konečně dorazím. Snad tady na mě bude čekat lepší svět než tam, kde jsem vyrůstala. Mohlo by konečně to peklo přejít... Jenomže stále přetrvává a chodí mi v patách jako stín, noční můra. Rozhlédnu se kolem sebe. Les, hory, lučiny a sruby. To jediné zde lze nalézt. Tedy ještě normální asfaltová cesta, jinak samá divočina. Zhluboka se nadechnu. Čerstvý vzduch mi snad pročistí myšlenky, když už mě odřízl od všeho živého - i mně známého. Ne že bych si nějak stěžovala, ale je to zvláštní, a snad i velmi vítaná, změna. Pomalým krokem se vydám na dřevěnou verandu nejbližšího obydlí. Jakmile vyjdu těch pár vrzajících schůdků, sednu si na zametenou podlahu. Nikdo tu není. Zvláštní. To ticho, krom zpěvu ptáků, mi na klidu zrovna nepřidává. Navenek však nedám nic znát. „Chodící noční můra právě dorazila," řeknu si zahořkle. Už dávno jsem měla zemřít. Avšak nikdo mi smrt nedopřál. Ani já sama sobě. I když ty jizvy mluví jasně. Pokusy byly... Povzdechnu si. Najdu snad zde někoho, kdo mi dá důvod dál žít? Kdo mi dá druhý dech?